Moje "první" v Japonsku:-)

O propásnutém zemětřesení (trapaaaas!!!!) jsem se zmínila minule. Tak to bylo moje první zeměstřesení. Musím říct, že jsem se ani nenadála a v neděli (20.10.2013) přišlo další. To jsem byla zrovna na pokoji a ležela jsem, když to najednou přišlo. Možná si myslíte, že to vyprávím jako detektivku, ale jako prostě z ničeho nic to přišlo! :-D A nebyl to zrovna příjemný pocit. Člověk neví, co se děje, ale jen se prostě třese zem. Na druhou stranu, než jsem stihla zareagovat a případně se schovat pod stůl, tak bylo po všem...(žádný smích prosím!!!! :-) ) Takže dá se říct, když se vrátím k mým "prvním" věcem v Japonsku, že to bylo moje první zemětřesení, které jsem si prožila úplně. Dalším bylo moje první svítání v Tsukubě, které jsem viděla, první "evropské" jídlo, které jsem vařila, první návštěva Doho Parku, která byla nádherná a uklidňující, a v neposlední řadě můj první fajfun vůbec! :-) 

Takže od začátku. Konečně jsem viděla svítání!!! :-) Bylo to v pondělí ráno (tedy už 14.10.2013) (trochu nestíhám, já vím). Úplně nesmyslně jsem vstávala už v 6:15 a najednou kouknu ven a sluníčko bylo ještě nízko...srdce fotografa zaplesalo a vidělo příležitost, takže jsem vzala foťák a už jsem valila :-) Jeden kamarád se mi později vysmál, že to teda není žádný východ slunce, že jsem to trochu nestihla, ale on ví co mi může, že?!!! a navíc tomu nerozumí :-D Na obrázcích je to z vyfoceno z různých stran :-) 

Ale super den ještě nekončil. Udělala jsem si výborné jídlo. Uvařila jsem si těstoviny, pak na pánev dala houby a maso no a pak italskou omáčku z nedělního marketu :-) No po 14-ti dnech to bylo první „evropské“ jídlo, oc jsem si vařila! No a super osvěžení. Navíc jsem tam taky našla dresing Tausend Islands, takže jsem byla úplně šťastná! Ten mám moc ráda! :-) Ve Finsku jsem ho měla téměř pořád ;-) Áááááá taky jsem zapomněla, že jsem si tu koupila něco jako knedlíky, je to plněné masem. A samozřejmě jsem je uvařila, jako normální knedlíky, tedy ve velkém hrnci s vodou. Jaké bylo moje překvapení, když se mi zmíněné knedlíky rozvařili! :-D No pak po sondování, jak se to vaří, mi bylo řečeno, že se na pánev dá jen trochu vody a v tom se to uvaří a nakonec trochu upeče :-) Tak příště už to budu vědět. Ale i tak to bylo dobrý! :-) 

Pak odpoledne jsem zašla na návštěvu Doho Parku. Už začalo být trochu zamračeno, ale i tak mě to na první pohled učarovalo. Je to nádherné místo!! Plné klidu a míru. Čas tam plyne svým tempem...:-) Je tam poměrně ticho, na to kolik tam bývá lidí, kteří tam různě běhají (mají tam 3 běžecké trasy s měkčím povrchem. Musím vyzkoušet!!!!)....ehm, kde jsem to skončila....jo že je to supr místo na přemýšlení a uklidnění duše :-) Připomnělo mi to seminář k Cimrmanově hře Švestka a je to o zapomínání, kdyžtak si to můžete pustit zde. Takže abych to dokončila....moc se mi tam líbí :-) Pár fotek z mého rozjímání je tady :-) Měla jsem fotografickou slinu a náladu! :-) Našla jsem i ideálního pavouka pro Lukáše :-D :-D :-D

A teď k tomu trochu horšímu...z úterka 15. na středu 16. října se přehnal přes Japonsko tajfun Wipha. Už během našeho semináře skupiny hlásili, že tajfun přichází, takže ve středu podle počasí můžeme přijít až později do práce a nebo vůbec. No jako už večer nikoho nebylo vidět na ulici, všici byli doma. A cestou ze školy jsem parádně zmokla. O mojí nepromokavé bundě už dále nemůžu mluvit jako o nepromokavé (i když původně jsem si to o ní myslela....no nic, kutululu! :-) ) Slušně řečeno jsem v pr.....ehm hodně špatné situaci :-). Bude to chtít asi pláštěnku a nebo jen deštník. Na kolo to není, to je fakt tak na pěškobus ;-) Večer jsme nakupovali, už to bylo celkem krutý, ale koupila jsem si teplé podkolenky v stojenáči...budou se hodit! ;-) 

A aby toho nebylo málo teď (tedy dnes 23.10.) se blíží dokonce dva tajfuny. Jeden je TY 1327 Francisco (celkem pomalý a ne moc silný) a druhý je TY 1328 Lekima (kurňa silný a rychlý). No docela by mě zajímalo, co znamená to číslo u toho TY, snad je to celkový počet tajfunů a ne jen těch letošních! :-D A když budou ti dva tajfuny moc "hodní", tak se možná i spojí do jednoho a vytvoří tzv. Fujiwara efekt. Ale ten rychlejší se zdá, že mine Japonsko úplně, no ale koukněte se sami...:-)

Na závěr bych ráda použila větu mého šéfa z Pardubic, který mi do mailu napsal: "na to, že tam jste tři týdny, tak už jste měla možnost se seznámit s ledasčím, že?"
Takže jen dodávám...ano, pane docente, s ledasčím :-) Tak se mějte a já pádím konečně "domů" na pokoj.

Propásnuté zemětření, jablka a korejská restaurace...víkend jak vyšitý! :-)

O víkendu (a hlavně po víkendu) se stalo hodně věcí, až mě překvapuje, co všechno je schopno se stát v tak krátkém čase. Ty tři věci v nadpise spolu souvisí jen tak, že se stali během víkendu :-D Jinak žádnou jinou společnou věc v tom nevidím :-) A nebo to možná může být tak, že po zemětřesení jsme snědli jablka a šli do korejské restaurace :-D :-D

Začněme tedy "optimisticky"! V pátek bylo zemětřesení…moje první zemětřesení tady, které se dalo jakž takž cítit….a já ho propásnu!! Vůbec jsem ho necítila :-D To je prostě Koudelková :-D Ale stěžovat si nechci, spíš jsem ráda :-) Pro ilustraci mapka :-)

Sobota byla ve znamení odpočinku a relaxace, přeci jen po pátečním Hot Staffu, když člověk přijde ve 4 si musí trochu odpočinout ;-) Takže byl rest a pár filmů :-) No a pak dokonce projížďka na kole :-) 

V neděli jsem se vzbudila jsem se poměrně brzy, už kolem půl 9, takže jsem stihla celkem dost věcí. Jako třeba vysát celý pokoj a uklidit koupelnu. Budu teď určitě vypadat jako prase (doufám, že se se mnou někdo nepřestane bavit), ale konečně jsem si vysála ten pokoj!!!! Nebyla jsem schopná to udělat dřív! :-D

 V 5pm jsme se měli potkat s Honzou u Hot Staffu. Jeli jsme pak nakupovat do jednoho marketu, kam jsme jeli zkratkou....bylo to sice dál, ale zato horší cesta (hláška z filmu Sněženky a Machři, kdyby to někdo nepoznal). Ale fakt je to dál než většina marketů, takže to nebyla zkratka, je tam ale zase levnější ovoce, zelenina a je možné tam najít i těstoviny a další „evropské“ zboží. Takže to stálo za to. No jako s tím ovocem je to špatné. Tuhle jsem kupovala jablko za 124 yenů to je asi 25 Kč a to bylo prosím JEDNO jablko!!!! Jak poznamenala Zuzka, cituji: „Ty jo, tak to bych to jabko snědla i s bubákem a štopkou!“ No neudělala jsem to jinak, co si budeme povídat :-D :-D No tady jsem koupila 6 jablek za 300 yenů. Takže mě tam rozhodně uvidí častěji!!! ;-) Ještě poznamenám, že mě Zuzka nabízela, že mi jich pár pošle, prý jich mají přes moc, ale jak správně poznamenala, než by to dorazilo sem, byl by z toho přišel prach. Což je pravda! :-D
No a pak jsme vyrazili do korejské restaurace Takarajima. Typická korejská restaurace s ohništěm uprostřed, kde si člověk může ogrilovat vše, co si objedná :-) My jsme ochutnali slaninu a pak klobásku, měli jsme k tomu i 2 saláty. Pak jsme ochutnali jsme taky Kimchi (čti: kimči) a tady je dokonce i recept (stačí kliknout na slovo recept). Bylo fakt dobré. To co si pamatuju z Koreje já, bylo děsivý! Divná chuť a hodně ostré. Ale tohle bylo fakt dobré! I mě chutnalo :-) Nestihla jsem zajistit fotografie než jsme začali jíst, takže jen obrázky toho, jak už je to napůl snědené! :-D Pozdě, ale přeci :-D 

Ale skončili jsme už v 7 s jídlem a moc se nám nechtělo jít „spát“. Tak jsme zašli do obchodu jménem Yamaya, což je obchod s alkoholem, celkem levným. Upřímně zajít do uličky, kde byly whisky bylo pro mě utrpením! Když jsem tam viděla toho Jamesona, Ballantine's, Jack Danielse, Grant's, Tullamore a další. U srdce mě bolelo, když jsem viděla ty ceny!!! Jako neskutečné, například 12-ti letého Jamesona za asi 3200 yenů (na CZK je to 640) a u nás to stojí asi 850 Kč. No jako…to je něco pro mě a Toma Cvrčkovýho! ;-) No takže jsem s těžkým srdem odcházela jen s 2 pivy a mandlema s rybičkama (je to mňamka, ale ostatním to nechutná, takže aspoň zbyde více na mě! Tím ale nechci říct, že je to důvod proč si to kupuju! :-D ale tak možná trochu! :-D a šli jsme si sednout do Ninomiya Housu na dvůr. Seděli jsme a kecali. Moc příjemný večer :-) 

Přeju Vám příjemný den! :-) A co příště? No uvidíte!! :-) Tak ahooooj! ;-)

Nákupy, počasí a nové kolo! ;-)

V neděli mě napadlo, jestli občas vůbec vím, co nakupuju! Byla jsem totiž v drogérii si koupit něco na čištění obličeje no a musím říct, že jsem si vůbec nebyla jistá. No ale zatím nemám žádné rudé skvrny po obličeji , tak jsem koupila asi dobře! :-D Občas fakt člověk jen bezradně stojí u regálu a nevím. No a pak koupí něco, co má pěkný obal a pak jen trne, co z toho vyleze. Zatím mi všechno až na mochi chutnalo :-D Na ukázku sem dám pár obrázků krabiček, které jsem si koupila a v první chvíli jen tušila, co to je...a taky doufala, že je to opravdu to, co jsem si původně zamýšlela! :-) První obrázek jsou různá másla, vlevo je slané a to druhé je "normální". Nejvíc mě dostal "Pan Kukuřice"...z toho jsem nemohla :-) Nevím, co tam říká...ale vypadá u toho fakt přísně!!! :-D :-D :-D Další dvě fotky je krabička od polévky, co jsme si vařili :-) dokonce je tam napsáno, jak se má jaká zelenina krájet! :-) Prostě Japonci...mají na všechno návod! :-)

     

V pátek byl hic jako ehm....no bylo velké teplo! Tím bych to uzavřela a nedávala žádné přirovnání, radši :-) Vlhkost byla odpoledne jen kolem 70%, teplota tak 29°C. Večer byla teplota stejná, jen vlhkost asi 90%. Člověk se tak jako lepí...a Japonci tomu prý říkají beta-beta :-D Což mě taky dostalo :-D Říkala jsem, že budeme dělat beta-beta v Hot Staffu a kdosi (Terka Brůčková) to zase pochopil jinak. Ale to je jiná historie! :-D Do Japonska zřejmě přišlo znovu léto…jupí jééé :-( A já samo nemám žádné letní věci!!! A Mirka mě ještě říkala: "Přibal si tam nějakou sukni, třeba jí unosíš!" :-D Ale mraky byli pěkný :-) Druhá fotka je z mobilu (horší kvalita) a je na ní vidět kousek areálu JAXA :-) A poslední fotka je z mého pokoje na mráčky ;-) ty mě tu občas dostanou :-)

Tuhle byl tak silný vítr (myslím někdy ve středu), že to povalilo kola v Namiki, viz foto. Při západu slunce byli červánky, což nevěstilo taky nic dobrého. Ale nic moc se nestalo...jen další den byl ještě větší vítr a pak i větší teplo :-)

Mám nový kolo!!! tam to jsem vrátila, musím si ho znovu vyfotit a dát ho sem! ;-) Vypadá líp než tam, neskřípou mu pedály a nemá z předního kola osmičku :-D No každopádně jsem dneska málem napálila do těch sloupků, co jsou tady všude zákeřně na cestě!!!!! :-D No jsem fakt nebezpečná! :-D

Abe-san mi minulý týden ukázal tu laborku, kde budu měřit a tak. Taky mi představoval člověka, co u něj budu měřit a co mě bude zaučovat. Je celkem fajn. Každopádně je Abe-san fakt jak naspeedovaná myška, ještě jak je malej a má takový číro nahoru. No fakt ho žeru! :-) Je to fakt týpek. Takovej správně roztržitej a ještě jak je malej, no prostě se musím jen smát, když s ním mluvím. Dneska jsem mu dávala dárek (flašku Becherovky)…no byl celej šťastnej, ani do tašky se mu to nemohlo vejít, ale nacpal to tam a říkal, že až ochutná, tak mě řekne, jak mu to chutnalo. No fakt mám vždycky pusu od ucha k uchu (skoro vždycky), ale zase aby to nevypadalo, že se mu vysmívám…:-) Je moc fajn. Doufám, že to tak bude i později :-) Kdo by se na něj chtěl kouknout, tak ať klikne tady na jeho jméno a ona se mu otevře stránka s jeho fotkou :-)
Na závěr bych ještě chtěla dát fotku sobotního západu slunce....romantika jako blázen :-)

Spaní v práci a sushi...Japonsko :-)

No původně jsem chtěla nápis napsat v japonštině, ale páč mám za sebou jen tři lekce, z toho jednu jsem vynechala, nechala bych to ještě uležet. Tak začnem od začátku, minule jsem psala o polévce. Byla fakt vynikající, ani špatně nám po ní nebylo, což je myslím dobrý znamení :-) Jinak mi zbyla ještě na dneska. Dojedla jsem poslední porci.

Minulý týden se totiž stalo celkem dost věcí, při kterých jsem myslela, že se počůrám smíchy. Tak zaprvé "Japonské spaní v práci" Prvním byl spící Číňan v kanclu…sedím, pracuju a najednou se za mnou ozve neobvyklý zvuk. Takové chrápání. No a normálně týpek za mnou to zalomil na židli, jen se opřel a normálně usnul, hlavu samozřejmě otočenou dozadu, takže k tomu ještě chrápal :-D To mě vypni!!! :-D Měla jsem co dělat, abych nevyprskla, chtěla jsem ho i vyfotit, ale pak mi to přišlo blbý. Pak se nakonec probudil a proplesknul se a začal zase pracovat! jako by nic :-D No jako jsou to prostě týpci. Tuhle hodila čelo na stůl zase jedna studentka z Číny, šíří se to jako epidemie! Za chvilu budu spát taky! :-D Ještě teď když si na to vzpomenu, tak se směju. Připomíná mi to příhodu z Hejráče, kdy jsme tam byli na konferenci a někdo tam příšerně chrápal, tak tak koukáme, kdo to je a jakýsi zavalitý chlapík. No ale jaké bylo naše překvapení, když tento spící chlapík byl následující řečník! :-D 

Druhou událostí je kurz japonštiny, který jsme si zaplatili s Lukášem. No a to taky bylo něco! Půlku hodiny jsem nevěděla, co říkám. Ale není to taková hrůza, tak zase na jednu stranu je to jen Introduction. Občas jsem tam byla pěkně vytlemená, protože jsem tam slyšela úplně něco jiného než Lukáš říkal :-D Lukyn se svýma hláškama typu: hele, co s tou Des Kou vlastně pořád dělají (spojení des ka se používá v japonské otázce) a při učení číslovek (ichi, ni, san, yon, ...) s tím, kde nechal Itchy Scratchyho :-D No a pak se nesměj.
Další věcí byla návštěva Hamazushi ve městě. Celkem příjemný podnik. Viz fotky. Je to tam tak, že je tam takový pás, na kterém jedou různé mističky se sushi a ty si odebereš, kterou chceš. Pak až se dojíš, tak přijde paní a spočítá ti ty talířky a řekne ti, kolik máš platit a ty to pak při odchodu zaplatíš. Celkem dobrý systém a při poměru výkon/cena je to dobrá sushi restaurace. Měla jsem jedny vynikající závitky…viz fotka! Vypadalo to hodně jedovatě a bylo to luxusní. Chutnalo to fakt výborně. Zjistila jsem, že čím míň vábně to vypadá, tak tím je to chutnější. Ale předpokládám, že to neplatí o všem. Zpátky jsme jeli opět na kole a zjistila jsem, že fakt si to kolo musím vyměnit. Z předního kola mám osmičku a celkově to kolo vrže a tak…takže je to naprd.

Večer jsme dali posezení u piva na křesílkách v Ninomiya Housu, byl to super večer ;-) Krásné teplé počasí, bylo to trochu jako o dovolené. Vykládali jsme a bylo fajn. Pak jsem vyfotila jednoho hezkého pavouka, kterého se Lukáš bojí, ale ti, co mě znají, tak ví, že pavouky nemám ráda ani já. Ale tak aspoň na malou chvilinku si tu můžu hrát na hrdinu :-) 

Jo a konečně pořádně spím…lehla jsem si totiž na zem. Je pro mě ta matrace moc měkká :-) Nedá se to! Od té doby, co spím na zemi mi zmizela bolest zad a probouzím se v mnohem lepší náladě :-) Jinak pavouček je na foce tady a připojuju i fotku mého bivakování na zemi :-)

 

A s obrázkem pavoučka se s vámi pro dnešek loučím. Takže dobrou noc neboli お休みなさい.