Koudelina v Japonsku : listopadu 2013

Zdravím všechny pravidelné čtenáře :-) Jsem překvapená a vlastně i hodně ráda, že ty moje kecy pořád někdo čte :-) Takže velké DÍKY! Předně posílám podzimní pozdrav z Tsukuby, ale je potřeba dostát slibům a vrátit se o pár týdnů zpět a dopsat ty slíbené výlety do Nikko a Tokya. Ale nejspíš to bude o fotkách, ještě uvidím, co všechno si vybavím a jak moc budu chtít plkat. Protože oba výlety se událi už v říjnu. Takže si pustíme asi Komunál, hm, tak ne, to už poslouchám při zpracování dat. No a asi bych s tím měla přestat, jinak se mi to zprotiví. Tak dneska dáme The Killers....hm, jo to půjde :-) Let's do it! :-)

Tak nejdříve Nikko (při klepnutí na jméno se vám otevře stránka, kde si můžete počíst o Nikko, ale je to jen v angličtině). Ten byl v sobotu 19. 10. 2013. Byl zařízen prostřednictvím Ninomiya Housu a já v tom viděla výbornou příležitost, jak spojit příjemné s užitečným, tedy jak se seznámit s novými lidmi a přitom se i někam podívat :-) Jenže první problém nastal, že sraz jsme měli už v 8:30!!! Nooo, to bývá občas problém v tuhle dobu vstát...a to hlavně kvůli pravidelné páteční návštěvě Hot Staffu (není to ovšem vůbec kvůli alkoholovému opojení - nikdo se nebude smát! - ale kvůli tomu, že chodíváme domů jako slušní a vychovaní lidé, to znamená za světla!) :-) Ale ten pátek jsem šla dříve, už myslím ve 2, no i tak to byl výkon vstát! :-D Tak konečně k tomu výletu. Když jsme se shromáždili v hale v Ninomiya Housu, tak každý vypadal, že byl večer v Hot Staffu a že tohle není dobrá hodina na shromažďování...ale dostali jsme cedulky se jménem a kde bydlíme (no jo, Japonsko - hláška, co vysvětluje všechno) a vyrazili jsme k autobusu. Měli jsme zajímavou paní průvodkyni. Zajímavou je takové obecné slovo, ve své podstatě odváděla výbornou práci. Celou cestu autobusem něco vyprávěla a kdybych nespala, tak bych vám to tu mohla i převyprávět...sorry! No každopádně tady je obrázek, jak to asi vypadalo. A pak jsme jeli okolo krásných hor (to už jsem byla částečně vzhůru)...viz další fotka :-)

Za asi hodinku a něco jsme dorazili na místo určení. A hned nás čekal oběd, což bylo super, páč jsem byla fakt úplně hladová! Upřímně vypadalo to nejdříve tak jako...no jak to říct...tak jako zajímavě (hodně kulantní), někteří z nás byli uchváceni a natěšeni (viz fotka s Mattem), někdeří se na to moc netvářili (viz Anna) a někteří čekali, co se z toho vyvine....já a ostatní :-D Ale bylo to fakt dobré. Pochutnala jsem si :-)

Po výtečném obědě jsme vyrazili k chrámům. Cestou jsme si povídaly s Josefínou a Ruth s Německa, celkem sympatické holčiny a přitom stihly fotit a obdivovat všechno, co bylo okolo. No jo no, fotily jsme jako japonský turistky! :-D

Zprvu jsem hlavě obdivovala přírodu (jak můžete vidět na fotkách)...je úžasná. A pak jsme přišly konečně ke vstupní bráně k chrámu. Ještě jsem zapomněla říct, že naše průvodkyně měla specifický znak, jakým jsme jí poznali. Měla na dlouhém ukazovátku gumovou žlutou kačenku a radši si oblékla i žluté tričko (byla prostě boží! :-D ). Vznikla tak vlastně hláška, která nám vydržela celý výlet a to: "Our duck is moving. Time to go!" ("Kačenka se nám hýbe, je čas jít"....jen tak mezi námi....v češtině to zní tak trochu zvláštně, ne-li přímo dvojsmyslně...no ale zpět k Nikko).

Obdivovala jsem architekturu, symboly a všechno okolo. Bylo to super, až jsme došli k dvěma kamenům u brány, které při dešti mění barvu (bohužel co to znamená nevím :-( ). Dál jsme viděli opičky (Sanzuru - Three wise monkeys), známý obrázek, který stopro všichni znáte. Před vstupem jsme se museli umýt v Omizuya a pak jsme mohli vstoupit. Někteří z nás si to zkusili i naživo. A já místy obdivovala i módu v Japonsku...no všechno viz fotky :-) Nebudu tu psát názvy všech chrámů...kdyžtak jsou na webovkách :-)

Co jsme nemohli opomenout byla spící kočička (Nemurineko - Sleeping cat), na kterou se jezdí dívat lidé z celého světa. Výborné bylo, že nás průvodkyně poslala, ať se na ní podíváme, že je támhle. A Matt ještě s jedním týpkem vyrazili a šli a šli, po schodech nahoru a dál a dál a když jsme se nahoře potkali, tak se mě ptají: "Hele a kde je ta kočka? My jí tady hledali a tady asi není..." No šla jsem do kolen! Až jsem se dosmála (samozřejmě na mě koukali jako na blázna), tak jsem jim řekla, že jí přešli, že už byla dole. A přišla další salva smíchu, páč se na mě zkroušeně podívali a říkají: "Damned!!" :-D :-D

A když jsem byla v těch chrámech, tak samozřejmě nesmí chybět štěstíčka, které si můžete koupit kdekoliv. A když se vám nehodí a nelíbí, tak jí prostě pověsíte a jakoby "vyhodíte" a to zlé, co tam bylo, by vás nemělo potkat :)

No bylo tam krásně...další štací byla návštěva mostu Shinkyo. Ten je hodně fotogenický, takže ho mám zleva, zprava, prostě ze všechn stran! :-) Jen tak mimochodem...už malinko začínal podzim (proto ta první fotka) :-) A ta řeka...to bylo něco pro mé fotografické já!...Ti, co mě znají ví, že jsem byla naprosto happy, že si můžu hrát s HDR fotkama :-D Pokochejte se :-)

A pak jsme navštívili ještě jedno místo. Byli tam budhové oblečeni v červených čepičkách a šálách...asi aby jim nebyla zima :-) Ne, to kecám...opravdový význam bohužel nevím :-( Každopádně tam byla zase řeka...no jo, něco pro Koudelkovou! :-D :-D A teď se smát můžete, páč jsem s tím fakt šílená! :-D Ale voda mě fascinuje ;-)