Co se dá všechno vidět za týden v Japonsku...aneb kamarádčina dovolená v Tsukubě :-) No. 2

Zdravím :-) Poslední dobou toho bylo hodně. Spíše hodně práce než zábavy. Moc výletů se nepožádalo, ale nacestovala jsem se dost a dost. Nejdřív to bylo zařizování ohledně mého prodloužení pobytu v Japonsku, takže jsem musela na Imigrační. Tam jsem 3 hodiny čekala a teď poslali pohled, že si můžu přijet pro víza, že mi je prodlužují :-) Tak jsem si tam včera udělala výlet...opět nějaké čekání a pak Muzeum fotografie (musím říct, že to bylo úžasné!!!) Jsem poslední dobou víc v Tokyu jak v Tsukubě :-D Je to tím, že jsem tam často jezdila, jezdím a budu jezdit měřit IČ spektra na Univerzitě Tokyo, takže každodenní dojíždění do Tokya mi trochu bralo sílu něco jiné dělat, natož tvořit blog.
  Teď i v Japonsku pomalu končí zima. Je pořád hezčí a hezčí počasí, hodně svítí sluníčko, ale fouká silný vítr a občas mi přijde, že ještě mrzne! Takže závidím lidem v ČR, kde prý zima ani nedorazila. Tady bylo sněhu, že i sami Japonci z toho byli opravdu vyplesknutí! :-D Takového sněhu nebylo v Tsukubě asi 40 let. Všichni na sníh (mimochodem na 2 dny byla ochromena doprava) zírali jako kočka na obrázku! :-) A jinak...ta fotka je boží!! :-D Ještě co musím napsat je, že moji kolegové z Indie se ze sněhu radovali jako malé děti, výskali a dováděli ve sněhu :-) Byla to radost na to koukat. Pár fotek se sněhem je tady dole :-) Můžete se kouknout, jak to tu vypadalo :-)

Tak abych pokračovala, kde jsem minule skončila :-) Pro připomenutí, moje kamarádka Zdenča dojela za mnou do Japonska na týden. Tak tohle je reportáž, co jsme všechno viděli :-) Po úspěšném výletě po Tsukubě, do Tokya a Nikka, kde bylo fakt krásně, jsem si říkala, že ten týden ubývá krásně, bez komplikací, bez problémů, až mi to malinko přišlo divné :-) No ale jak se říká, nechval dne před večerem....i já jsem měla spíš držet...pusu a neříkat nic. Protože hned následující výprava byla taková náročnější. No ale zase předbíhám :-) Nejdříve události ze začátku února....musela jsem vyměnit kolo! Ano, již potřetí!! :-D Stydím se, ale není to moje vina :-D

Ale zpět k našemu výletu. Výlet vymyslela Ola a mělo nás jet více, v původním plánu byl Lukáš, já, Zdenča, Ola a Zdeněk a pár dalších známých. Nakonec pánové pod tíhou práce rezignovali a o chvílích volna pracovali jako ďasové....budiž jim za to chvála ;-) takže to byla dámská jízda :-) Odjezd byl stanoven na 8 hodinu ranní z Tsukuby. Pro mě a Zdenču trochu šibeniční termín, ale vstaly jsme (to byl základ a první úspěch!), na vlak jsme dorazily včas. Jely jsme Tsukuba Expresem (つくばエクスプレス線), zkráceně se mu říká TX. Všechno probíhalo jak mělo, cesta byla v pohodě, všechno OK :-) 

Problém nastal až na Akihabaře. V klidu jsme si koupily lístky, něco na zub a nastoupily jsme do vlaku. Už bylo podivné, že tam nebylo moc lidí, ale tak proč ne, třeba zase tolik lidí (omyl jako prase!) nepojede do Kamakury. Ve vlaku hlásily, že je na trati požár, ale že by to měli co nejdřív obnovit, tak jo, proč ne...počkáme...5 minut...ti co tam byli s námi, tak odcházejí..."hm, co my? Jo chvíli ještě zůstaneme"....10 minut....do vlaku přicházejí a zase odcházejí lidé..."to je ale fakt divné! ještě chvíli počkáme"...15 minut..."tak jo, jdeme taky, kašleme na to!" :-) Dojdeme dolů a najednou jak v jiném světě...všude pobíhají lidé, ptají se na informacích, všude mrtě lidí, hlahol a viditelný stres. Naštěstí nám paní na informacích poradila, jak se do Kamakury dostat ještě jinou cestou. OK, pojedeme metrem a pak přesedneme na JR, znovu přesedneme, pojedeme tam a tam, jasné jako facka (trochu...viz fotka Tokijského metra a JR linek) :-) Problém s lístky jsme nakonec po 10 minutách taky vyřešily...já jsem se držela hesla: "Hlavně klid." 

Při přestupu z metra na JR linku (bylo jich dost!) procházíme k nástupišti a na nástupiště na Hanedu už ani nepouštěli. Nástupiště bylo narvané k prasknutí a já poprvé na vlastní oči viděla i ty nacpávače do metra, co jsem o nich nedávno taky psala! Mazec!!! ;-) A to byla jen předzvěst, co má přijít :-) Mezitím se mi roztrhly kalhoty...jen tak by the way! :-D Náš vlak dojel ale za chvíli...supr...jedeme!!!! :-) Po 10 minutách se ale zastavil! Naše skoro rezignované a trochu unavené obličeje měli výraz typu: "no to si ze mě už dělají prdel, ne?!" Já jsem se začala smát! Prostě mě to přišlo vtipné! Murphyho zákon hadra! :-D :-D Naštěstí se vlak po nějakém čase rozjel, upozorňuju, že byl totál narvaný, takže osobní prostor nebyl veškerý žádný :-( Za celou cestu do Kamakury jsme si nesedly, takže trochu špatenka, no ;-) 

 Konečně sever! (možná toho Cimrmana bylo už dost, co myslíte? :-D) Ehm, Kamakura! :-) Bylo asi 2 odpoledne (měli jsme přijet v 10 ráno, to jen tak mimochodem), když jsme se konečně dostaly, spíše prodraly z nástupiště do hlavní haly. Bylo tam takových lidí, že si to neumíte představit. Všichni namačkaní na sobě se snažili nacpat na úzké schodiště. Takovou frontu jsem viděla naposled na banány!! No ale nápad byl takový, že se nepůjdeme ubytovat, ale zajedeme rovnou do Hase, kde je sedící Budha. Dobře znějící nápad...realita trochu jiná. Všude jsme se mačkaly, omlouvaly, prodíraly...a málem jsme se v Hase nedostaly z vlaku. Spolu s námi od vlaku proudily davy lidí k sedícímu Budhovi, který je ale supr. Tam jsme pofotily, pojedly a posilnily se na další vysilující cestu skrz davy lidí :-)  Na fotkách to moc nevypadá, ale fakt tam bylo hodně lidí :-)

Nakonec, když už jsme byly tam, tak se zajdeme podívat na ten Hasedera Temple. Upřímně, do toho vlaku se mi zpět nechtělo ani za nic. Takže návštěvu templu jsem osobně já trochu prodlužovala :-)

Cesta zpět do Kamakury byla stejně náročná jako cesta tam....všude mraky, mraky lidí. No a teď najít ubytování. Je to prý žlutý barák před kterým je červená poštovní schránka. Tak jsme šly a šly a nikde nic. Takže přítel na telefonu, Zdeněk, nám nakonec poradil kudy kam. Bohužel, jak jsme posléze zjistily, vzdaly jsme to moc brzo, protože hledaný barák byl jen pár metrů od toho, kde jsme se zastavily :-) Nevadí...jen tak pro zajímavost, žlutý barák to nebyl! Jen vrchní patro bylo nažloutlé a poštovní schránka byla mimo hlavní cestu! :-D To na naši obranu! :-D  Já osobně jsem to už viděla všechno v lepších barvách, protože jsem se těšila na jídlo a postel. No ale neměla jsem se radovat předčasně! Vyšla taková starší japonská babička, která neuměla ani slovo anglicky a my v překvapení všechno v japonštině taky zapomněly, takže to bylo takové...hmmm....eto....eeee...:-) Ale nakonec jsme se dorozuměly a ubytovaly. Jsme totiž šikovné holky! ;-) Kdo říká, že ne, tak ať nám to přijde říct do očí, panáček! ;-) Ubytování moc pěkné a to jen za 3000 yenů na noc, paráda ;-) Z těch celodenních šokových situací jsme se šly projít k oceánu...uklidnění nervů jsme potřebovaly :-) Tam bylo krásně, pozorovala jsem západ slunce a klid přicházel :-) 

Ale večer jsme neodolaly, no spíš jsme měly už pořádný hlad a šly jsme do města na nějakou mňamku. Během jedné čtvrthodinky jsem se stala mistrem v takzvaném "myška-stylu". Tedy hodit myšku kdykoliv se potřebujete dostat k tomu, či onomu stánku, ani by vás ostatní ušlapali :-D  Nakonec jsme našly levné Soba nudle a musím říct, že byly fakt výborné :-) Teď nastal čas na prohlídku chrámu v Kamakuře :-) Opět spousta lidí, stánků a všudypřítomné suvenýry, především koníci :-) Při cestě k chrámu nás najednou zastavily tzv. RED COAT (měli to takhle napsaný na uniformách! A ty uniformy byly červené :-D ) a že musíme stát...pak jsem si až všimla, že ty lidi pouští do chrámu na etapy...organizovanost jako něco! :-D U nás by se jim na to všichni vykašlali, ale oni ne. Ozval se hvizd, zvedlo se takové lano a pustili určitý počet lidí a pak dali lano zase dolů :-D Ne-u-vě-ři-tel-né! :-D :-D :-D Dva red coaty stály po stranách a měli neuvěřitelné nápisy: "Just moment, please" a "Please walk slowly" (v angličtině a japonštině) :-D tak to mě dostalo :-) To je prostě Japonsko! Nic jiného se na to říct nedá :-)

 Cestou zpět na ubytování jsme našly restauraci s tempurou...já jí mám moc ráda, takže jsem si to nemohla nechat ujít. Byly jsme tam sice jediní cizinci, takže po nás pokukovaly, co a jak budeme dělat, jestli umíme jíst hůlkama a tak :-) Ale jinak to bylo moc dobré :-) Cestou zpět jsem se už jen kochala místem, kde jsme. Já jsem úplně cítila, že se to začíná zvedat, že už to v podstatě může být jen lepší. A taky to tak bylo :-)

Ráno jsme vyrazily do Enoshimy. Musely jsme cestovat stejným vlakem jako předešlý den, ale najednou lidi nikde!!! Je fakt, že už byla sobota a ty hlavní svátky opadly, takže jsme si v klidu sedly a vychutnávaly si cestu tou jejich elektrickou dráhou :-) Cestou k pláži nás odchytl nějaký Ind (mám na ně fakt štěstí!), jestli nechceme zkusit jejich indickou restauraci. Tak proč ne. Pro Zdenču to bylo poprvé, co jedla indické jídlo, tak jen konstatovala, že si nikdy nemyslela, že bude jít indické jídlo poprvé v Japonsku :-D :-D Ale bylo to moc dobré :-)

Cestou na ostrov jsme viděly Fuji-san. Po pár úpravách křivek byla vidět konečně i na fotkách :-D Lidí bylo dost, ale ne tak jako včera...dělali ve stáncích takovou jednu zvlášnost (pro mě určitě). Byla to slisovaná chobotnice, která je následně osmažená. No nevím, jak to chutná a ani jsem neměla odvahu to zkusit, ale když to smažili, tka to tak divně mískalo a klepotalo...myslím, že byla ještě živá! :-D Měli tam i medúzy v lahvičce! prostě Japonsko :-D

  

Ale na útesech to byla bomba...tam to bylo krásné. Jen jsem seděla, dívala se na vlny a poslouchala oceán. Byla to prostě nádhera...nejde to ani popsat :-) Fotky budou mluvit za mě :-)

Na cestu zpět, abychom nemusely přes celý ostrov, tak jsme se svezly na loďce :-) Výborné! :-) A byla zase vidět Fuji-san! :-)

Pak samozřejmě sběr mušliček na pláži nemohl chybět. Já jsem si tam i složila kraba. Našla jsem ho na více kusů, tak jsem si ho složila zpět :-) Našla jsem tam spoustu potvor a koupila jsem si tam parádní rukavice! :-)

Příjemně utahaný jsme se vracely vlakem do Kamakury a pak přes Yokohamu do Tokya. No a proč se v Yokohamě nezastavit :-) Byl sice už večer, ale prošli jsme China Town a pak kousek v přístavu...výborné to bylo, jen jsem byla už fakt utahaná :-) Ještě TX-em do Tsukuby a spát! :-) Bylo to krásné, ale náročné ;-) Tady je pár fotek z Yokohamy. Tam se musím podívat ještě jednou ;-)

  

Vím, že už je to dlouhý blog...ale tak ještě přidám neděli. :-) V neděli jsme se ale i přesto rozhodly, že pojedeme ještě na Ushiku Daibutsu. Největšího stojícího Budhu :-) Dalo by se jet na kole, ale my jsme se domluvily s kamarádem a jeho manželkou, že pojedou s námi :-) Takže jsme se vydali ;-) Je to fakt kus chlapa vám řeknu! :-D :-D Je velký asi 120 m! :-D A byl postaven v 80. letech, myslím :-) Každopádně je to zajímavé ;-) Hlavně se dá jít dovnitř...tak to bylo moc zajímavé ;-)

No tak takhle probíhal týden v Japonsku. Kde měla Zdenča možnost poznat skoro všechno, co se dá. Hodně lidí, zácpy, požár v Tokyu, nedorozumění, nudle, tempuru, indické jídlo, oceán, sedícího i stojícího Budhu :-) A nejlepší hláška byla při návštěvě chrámu v Enoshimě....Zdenča na mě koukne, že fotím ten chrám a říká: "Ty jo a tebe to ještě baví fotit, však je to všechno stejné!" :-D V podstatě má a nemá pravdu ;-) Každý chrám je jiný, má jinou atmosféru...ale je fakt, že ta architektura je stejná! :-D Stejně je tomu i u našich kostelů :-)
Tak je to konečně hotový! :-) Teď jsme konečně byli na výletě i s Lukášem!!!! :-) Už se mi to tu krátí...za měsíc jedu na 3 týdny domů...tak třeba dodělám resty ohledně blogu :-D Tak příště a mějte se :-)